17. 9. 2016

Bohužel poslední dva roky už je spíš tradice, že uspořádat náš zářijový sraz není zrovna procházka růžovým sadem. Z naší tolik oblíbené pivovarské zahrady jsme již vloni byli „vyhnáni“ šibeničním rozpočtem a ani přes veškerou naší snahu, jsme se tam letos nedokázali vrátit. Horší ovšem byl fakt, že liknavý přístup nových majitelů krumlovského pivovaru nám znemožnil i naše náhradní řešení, které jsme aplikovali vloni, neboť vyzkoušený a osvědčený golfový hotel byl již v tomto termínu zcela obsazen. A tak se dostáváme na jedno z nejmíň pravděpodobných míst k vyřešení našeho problému. Do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Pochopitelně se nejednalo o schůzku anonymních benzínových závisláků, ale o motoristickou slavnost Legendy, kde měl již tradičně Mustang riders club svou expozici.  Jak už v posledních letech bývá zvykem, na jedné akci se již plánují další, takže vzhledem k pokročilému datu a stále bez minimální představy o tom, kde náš zářijový sraz proběhne, jsme s Mártym vcelku beznadějně probírali možnosti, když v ten okamžik padla ta spásná věta „tak to udělejte u mě“. Dodnes nevím, jestli to byl akt kamarádství, čirého šílenství, nebo to bylo prostě jen tím moravským vínem, nicméně zpět už se to vzít nedalo a tak se stalo, že si Pavel Janouš pozval Mustang riders „domů“. Samozřejmě myslím domov jeho čtyřkolé chlouby, Muzeum veteránů v Nové Bystřici. K realizaci nás čekala samozřejmě ještě dlouhá cesta, ale jelikož jsou Pavel i jeho úžasná žena opravdoví srdcaři, nebylo složité se s nimi sladit na společnou vlnu a dohodnout program a všechny podmínky.

Samotnou akci jsme chtěli nést v klasickém duchu tak, aby nikdo nebyl ochuzen o to, co měl rád na Krumlovských srazech a navíc co nejvíce využít potenciál tak úžasného místa. V průběhu dne tedy proběhli tradiční soutěže jako Guma open, nebo Best Mustangs a navíc jsme přidali Virtual cup, neboli závody na automobilových simulátorech a malinko upgradovali náš vědomostní kvíz. To bych ovšem předbíhal událostem, neboť začít musíme od začátku.

Jak již bývá zvykem, velká část klubové základny se sjela do Bystřice již v pátek, aby si vychutnala i krásy místní krajiny a hlavně pohostinství místních podniků. V praxi to znamenalo, že ať se člověk v pátek nachomýtnul kamkoli, všude našel menší či větší skupinku lidí zabranou do debaty o „Vosmičkách“, převodovkách, brzdách, časech na dráze a podobných témat, které nás všechny spojují.

Koncentrace Mustangů v této relativně malé vesničce se do těch správných otáček dostala hlavně v sobotu dopoledne, kdy přijel zbytek klubáků. Celkově se na nádvoří muzea vešlo lehce přes 30 Mustangů a pár dalších amerických skvostů.

Hned na uvítanou nás čekala komentovaná prohlídka od samotného majitele Muzea, kde jsme si nejen prohlédli všechny exponáty a dozvěděli se o nich mnohé informace, ale i trochu nahlédli za oponu fungování muzea.  Myslím, že nejen mě tato prohlídka neskutečně nadchla a z našeho průvodce přímo sršelo nadšení pro věc, takže s jistotou vím, že se můžeme těšit na další a další nové přírůstky.

Jak už jsem zmínil, tato akce by se neobešla i bez našich tradičních soutěží. Guma open byl letos trošičku složitější na organizaci díky všudypřítomným exponátům, ale i tak se povedlo najít ten správný a hlavně bezpečný prostor. Musím říct, že je radost koukat, jak i z takové kratochvíle dokáží Mustang riders udělat plnohodnotnou disciplínu. K vidění tedy bylo rozcvičování, rozebírání technik a samozřejmě nezbytné hecování. V mužské kategorii bylo asi největším překvapením až třetí místo našeho klubového drobečka, kterému se tak trefně přezdívá Kraken. Guma v jeho rukách vypadá jako dětská hračka a svými hody už léta ohrožuje okolní vesnice. Nicméně letos se ukázalo, že technika je občas mocnější než síla. Na druhém místě se totiž s hodem kolem 11 metrů umístil náš klubový hubeňour a předseda v jednom. Ano i pro mě je to stále nepochopitelné. Zato první místo nebylo žádným překvapením. Mike totiž poctivě trénoval, piloval techniku a stejně jako vloni zcela ovládl tuto soutěž nepochopitelným hodem za hranici třinácti metrů. Fakt, že mužská kategorie bývá vyhecovaná, nás už nikoho nepřekvapí. Ale drama, které letos předvedly naše drahé polovičky, překonalo všechny naše představy. Hluboce se skláním před výkony všech našich dam, ale tři z nich letos opravdu kralovali. Všechny přehodili hranici šesti metrů, což se mnohdy nepodařilo, ani některým mužům. Dámy se přetahovali o prvenství každým hodem. Nakonec jejich snažení musel přerušit až předseda, neboť by možná házeli ještě dnes. Na třetím místě se umístila Ivana Finková, která nám všem předvedla, že bankovnictví je opravdu tvrdý svět, ve kterém musí mít takto úspěšná žena nejen dokonalé manažerské schopnosti, ale i pořádnou páru. Svými dalekými hody tak dokázala úžasně potrápit své mladší soupeřky. Soutěžící na druhém místě v nás dokonce vyvolala otázku zavedení dopingových testů, protože verva a nadšení s jakou se Míša Kratochvílová pustila do soutěže, snad ani nemohl vycházet jen z jejího mladistvého ducha. To naopak u výherkyně této kategorie jsme žádné testy ani dělat nemuseli. Už na první pohled bylo jasné, že Týna Halaxová na něčem jede. Výjimečně se nejednalo o žádné společností odmítané látky, ale o pouhé léky na chřipku. Prcek se tak bohužel mezi nás dostavil jen na krátkou chvíli a jen za jedním jasným cílem.
A to obhájit své loňské prvenství, což se jí nakonec i povedlo.

Další tradiční soutěží našeho zářijového srazu je udílení pohárů za „best mustang“. Soutěží se pochopitelně ve dvou kategoriích a to New Mustang a Old Mustang a hlasovat může i veřejnost po celé trvání srazu. Jako nejkrásnějšího novodobého Mustanga srazu nakonec hlasující zvolili polozávodní bestii Michaela Vernarce těsně následovanou Šmoulou našeho předsedy druhém a krasavcem Vojty Bogiho na třetím místě. Kategorie klasických Mustangů byla o něco vyrovnanější. Na prvním místě se umístil Dannyho krásný Mach1 z roku 1969. Na druhém a třetím ovšem došlo k rovnosti bodů a tak se „soupeři“ Radim Kahovec s originálním hard topem 1965 a Jakub Klomínek s Shelby GT350E z roku 1967 museli dohodnout, zdali jim nebude vadit se o tato místa podělit. Což pochopitelně nebyl problém.

Jak jsem již zmínil, v průběhu dne všichni členové klubu mohli díky úžasnému vybavení muzea změřit své dovednosti i na trati. Tentokrát tedy ne na té asfaltové, na kterou jsme přeci jen trochu zvyklejší, ale na té virtuální. Ani zde si však závodníci nedarovali ani centimetr a jezdilo na hranici možností. Nakonec svou dravost nejlépe zúročil náš předseda Mártin Hejhal následován Tomášem Rendlem a Petrem Maršíkem.

Po uzavření celého muzea pro veřejnost jsme uspořádali sice tradiční, avšak tentokrát lehce inovovanou soutěž Mind test. Muzeum nám dávalo mnoho možností jak prověřit znalosti našich členů. Po dlouhém přemýšlení jsme uspořádali něco jako slepou mapu po exponátech, kdy účastníci doplňovali zakryté informace u vybraných exponátů. Až skoro neuvěřitelné znalosti zde předvedl Martin Fink s přítelkyní a zaslouženě si odnesli cenu za první místo.

Závěrem bych už jen zhodnotil tuto tradiční akci na novém místě jako velmi zdařilou a nezbývá nám, než doufat, že to nebylo na posledy , kdy jsme dostali pozvání do tak úchvatného muzea.

Jakub Klomínek