Znáte to rčení. Přišla krize, je to s námi špatné. Musíme jíst plesnivé sýry, pít stará vína a naše auta nemají ani střechu :). Tento konkrétní kus z Kalifornie, z města jménem Ventura byl ale prodáván jako nefunkční. Stalo se, že vůz jednoho dne majitelce vypověděl službu a na pravidelnou cestu za dcerou do vnitrozemského Bakersfieldu již s Imperialem nevyjela. Ani přivolaný technik ji nepotěšil a s předpokladem těžké motorové závady šel její vůz do inzerce. Po krátkém studiu slabin Imperialů jsme se rozhodli na nabídku reagovat. Starší dáma považovala dlouho za žert, že chceme dva a půl tunový nepojízdný vůz přepravit až do Evropy. Ujistili jsme ji, že skutečně takoví blázni jsme, ale o ceně jsme nediskutovali a ona na to s prohlášením že „time is money“ svolila k uzavření obchodu. A co že s autem vlastně bylo? Slabým místem Imperialů této generace byla vnitřní koroze tlumičů výfuku. Jejich přepážky se uvolňovaly a v podstatě se vysypaly do potrubí, které zahltily. No a vůz s ucpanými výfuky vás nikam neodveze. To byl naštěstí pro nás i případ tohoto auta. V Los Angeles jsme mu nechali namontovat celé nové výfukové potrubí a bylo po problému. Designérem auta byl pan Elwood Engel a společnost Chrysler povýšila značku Imperial na samostatnou luxusní divizi modelem roku 1955, který je také ve vlastnictví našeho muzea. Sága Imperiálů vydržela v podobě několika generací až do roku 1975.